Podrobnosti
Stiahnuť Docx
Čítajte viac
Ale na Tchaj-wanu (Formose) je pro mě těžké koupit nějaké větší místo a dokonce mít povolení postavit chrám nebo ašram, kam by lidé mohli přijít a ještě více praktikovat blahodárnou energii. Nejsem zase tak bohatá. Moje peníze, desítky… Nevím, kolik – och, musí to být stovky milionů, které jsem vydělala svojí prací, svým podnikáním a čímkoli – všechny šly do různých koutů světa na pomoc lidem v nouzi, na pomoc obětem katastrof, válečných konfliktů, na záchranné akce pro zvířecí lidi atd. Na záslužné účely. Takže po 40 letech, kdy jsem Mistryní, učím Metodu Quan Yin, jsem si mohla koupit jen jeden ašram. Tím je nyní ašram Nová země. Všude jinde je jen malý, malý. Na Tchaj-wanu (Formose) nemůžete koupit velký pozemek a postavit velké budovy. Je to velmi obtížné a drahé. Nemám tolik peněz, abych mohla dál kupovat.Nevím, proč vám to všechno říkám. Tak vám pouze dávám na vědomí, že všechna ta obvinění z čehokoli na moji adresu, jsou všechna mylná. Mám potíže být Mistryní ve světě, ve světě, který je plný zabíjení a usilování o vražedné obchody. To jsou vražedné obchody. Mají velké pozemky. Mohou tam postavit jakékoli velké vězení pro zvířecí lidi, protože mají kontakty s mocnými lidmi a dělají dobrý obchod a platí, uplácejí a tak. Já tenhle obchod nedělám. Utrácím jen své poctivé peníze. Nikoho neuplácím. Nevyužívám žádné konexe, abych se stala tím a tím, nebo abych si koupila ten a ten pozemek.Všechna ta ocenění, všechna ta čestná občanství, která jsem dostala, to všechno přišlo znenadání. Dokonce jsem o tom nevěděla, až do posledního dne, kdy mi nahlásili, že bude taková a taková událost od vlády, aby mi udělila čestné občanství. Nebyla jsem tím, kdo by chodil a kamarádil se s nějakými vládami, aby něco získal. Dodnes neznám žádné mocné vládní představitele nebo kohokoli. Poprvé jsem se s nějakými vládními představiteli nebo pracovníky seznámila, když jsem šla požádat ty vlády, aby pomohly uprchlíkům, (aulackým) vietnamským uprchlíkům v té době, protože oni se zabíjeli, aby je přestali repatriovat do (Âu Lạc) Vietnamu. V té době právě skončila válka, a lidé měli stále velký strach z komunistického systému. Proto utíkali pryč riskovali svůj život na velkém moři.Nyní opět mluvíme o uprchlících. Už jsem se o tom dříve zmínila, už jsem o tom dříve mluvila. Říkala jsem, že pouze pokud je vaše země ve válce nebo v zoufalé situaci; v opačném případě, nechoďte do žádné jiné země. Nebuďte uprchlíky. A už vůbec ne nelegálními uprchlíky. Lidé se na vás dívají svrchu, a vy si jen budujete jakousi říši snů, ale tak to není. Každá země se musí postarat sama o sebe. Občané se musí postarat sami o sebe. Musí tvrdě pracovat stejně jako vy ve vaší zemi. Musíte používat svůj mozek, svoji sílu, svoji vůli, svůj pud sebezáchovy, abyste se uživili sami. Nemusíte být bohatí ani slavní. Pracujte jen tolik, abyste si vydělali na živobytí pro sebe a svou rodinu. To už bude stačit. Není třeba utíkat, vplížit se do jiné země, riskovat svůj život a nechat se ponižovat jako žebrák v jiné zemi. Nedělejte to sami sobě. Nesnižujte se do postavení žebráka, když ještě máte své ruce, své nohy, své tělo, svůj mozek, svoji schopnost myslet. Práce se vždycky najde kdekoli a v jakékoliv zemi. Možná, že v některých venkovských oblastech není dostatek práce, pak můžete jít do města. Tam je práce hodně.Říkala jsem vám, že jako studentka jsem umývala nádobí, pracovala v restauraci, pracovala v hotelu, jako hosteska, dokonce jako servírka, jako kuchařka, dělala jsem cokoli a pak současně se ještě učila ten jazyk, tamten jazyk. Takže umím nějaké jazyky. To všechno kvůli tomu, abych si vydělala, třeba mytím nádobí. Nic jsem neudělala. Neutekla jsem do žádné země, abych se tam uchýlila nebo něco. Moje rodina nebyla až tak bohatá, aby mě podporovala v zahraničí. Musela jsem se o sebe postarat sama. Takže nedělejte nic, co je opravdu riskantní pro váš život a vaši pověst občana ve svobodném světě. Jen v zoufalých situacích, ve válečných, ve skutečně utlačovatelských systémech, že musíte utéct. Ale nevím, jestli nějaká země je až tak hodně utlačovatelská. Možná některé jsou špatné, protože vláda není přísná na své zaměstnance, nebrání jim v uplácení a utlačování lidí kvůli penězům. Ale i v komunistických zemích se říká, že jsou to velmi přísné země, ale lidé se přesto mohou stát milionáři. Viděla jsem jich hodně a mohou udělat velký byznys, pokud dodržují systém.No, nemusíte být milionáři, aby na vás vlády nebo jiní závistivci zírali. Stačí se starat o dobro rodiny, mít dostatečně dobrý standard pro sebe a své blízké. Nemusíte vždy vydělávat hodně peněz, abyste mohli žít. Ne, ne. Dobrý, běžný rodinný styl, dostatek jídla, dostatek oblečení, pohodlně se dopravit sem a tam nebo žít klidný život. To je opravdu to, o čem by měl každý snít, ne aby byl miliardář, milionář, nebo také pracují velmi tvrdě, ti šéfové, ti jsou velmi pracovití. Oni se nevyspí dobře jako obyčejní farmáři. Farmáři, ti se starají o svá pole, jdou domů, dobře se vyspí. Druhý den ráno jdou zase ven na čerstvý vzduch, na slunce, krásný život mají, namáhavý, ano. Ale v každé práci musíte přispět, ať už fyzicky, duševně, nebo časem, čímkoli. Nemůžete žít na tomto světě jen tak zadarmo.A myslíte si, že být mnichem, chodit ven žebrat o jídlo, že to je velmi svobodný život? V dnešní době už to tak svobodné není. Mnoho lidí jim také nadává, dívají se na ně svrchu, jako by byli pro společnost přítěží, že mají ruce a nohy a silné tělo, a nechtějí přispívat. Lidé se na takového mnicha nedívají vlídně. Pochybují o jejich upřímnosti. Možná jsou tito lidé jen líní, a chtějí žít na úkor ostatních lidí ve své zemi. Takže možná někteří je následují a mají stejné oblečení nebo barevné, to všechno, jako nějaká módní skupina. Jenže ne všichni souhlasí s takovým způsobem života. Takže většina mnichů a mnišek, například v buddhismu nebo katolicismu, zůstává ve svém řádu, ve svém chrámu. V dnešní době je to takhle bezpečnější. Také můžete lidi učit online, na internetu. Někteří to dělají. Je to tak dobré. A lidé vám přinášejí oběti, a vy jste hodni je přijmout, protože něco děláte. Učíte lidi dobré věci, neodchylujete se od své vlastní víry, neděláte nic, co by škodilo lidem, nezneužíváte laskavost lidí pro svůj vlastní luxus. Pak je to v pořádku.Tchajwanci (Formosané), nejen vláda a obyčejní lidé, ale i odříkající se lidé, jako jsou mniši a mnišky I-kuan tao, buddhističtí mniši a mnišky, a kněží jakéhokoli náboženství, vy musíte také vyjít ven ze svého způsobu, ze svého pohodlného místa a představit lidem, povzbudit lidi, aby se stali vegany, abyste zachránili svůj národ. Protože právě proto jste se stali odříkající. Neseďte tam jen ve své pohodlné zóně a nejezte dary lidí a nežijte si v pohodlí a dokonce v luxusu a v nicnedělání. Máte jen jeden život. Tento život, to je teď jediná příležitost, poslední příležitost, kdy můžete udělat něco dobrého a praktikovat víru, kterou následujete. Nejen mluvit, nejen číst sútry, ale jít ven, říkat lidem, aby to dělali. Máte příležitost. Máte chrám, máte své mnišské roucho, které je pro vás velmi dobrou ochranou a dobrou reklamou.Lidé, většina venku, jdou za mnichy a mniškami, za těmi v rouchu a podobně. Obvykle vás nekritizují nebo o vás nepochybují. No, o mně pochybují a podezírají mě, protože nenosím totéž. Ale mnišské roucho, kněžské roucho, to je velmi dobrá reklama. Lidé vás budou respektovat okamžitě a automaticky. Takže využijte této síly a vyjděte ze svého způsobu, vyjděte ze své komfortní zóny, mluvte s lidmi, vyprávějte lidem, udělejte přednášku, udělejte cokoli. Máte to všechno. Můžete to udělat jen proto, abyste zachránili alespoň svou zemi. Nemluvě o záchraně světa prostřednictvím soucitného způsobu života. Děkuji vám. Kéž vám Buddha žehná. Kéž vám Svatí, kéž vám Tao žehná. Kéž vám Bůh žehná. Amen.Takže vy všichni, občané světa, zvláště ti, kteří jste v nesnázích a ve válce nebo v hrozbě války ze strany jiných zemí, spoléhejte se, prosím, sami na sebe. Buďte jako občané Boží, buďte dobří, buďte ctnostní, buďte laskaví, přesně tak jako se vždy modlíte k Bohu: „Bože, Ty jsi soucitný, smiluj se nade mnou.“ Smiluj se nad ostatními, nad ostatními spoluobčany, nad ostatními spoluobyvateli, zvířecími lidmi, nad neškodnými, dobrotivými stromy v džungli, v lesích, nad čistou vodou v řece, nad rybími lidmi, aby i nadále přežívali, a nad vámi, abyste ve své zemi měli čistou vodu k hospodaření – ne plnou chemikálií, ne plnou krve všech živých bytostí. Nechte rybí lidi v řece, v oceánu na pokoji, aby vám mohli přinášet užitek, abyste byli během svého života zdraví, šťastní a klidní. A aby vaše děti byly zdravé, bez nemocí. Aby vaši staří lidé žili pohodlněji až do dne, kdy je Bůh povolá Domů. Buďte milosrdenstvím, o které Boha prosíte. Buďte soucitem, který žádáte od Nebe. Buďte laskavou bytostí, jako Boží děti.Photo Caption: Žít na místě, kdekoli to jde
