Co se to děje, zabíjet jen pro kus země. Není to správné. (Ne, Mistryně.) Země, podle mého názoru, je pro lidi, aby na ni žili. Správně? (Ano.) (To je pravda.) Aby se jejich životy stabilizovaly a sázeli stromy, pěstovali ovoce a zeleninu, aby si ji lidé užívali. Aby si ji svět užíval, aby měl obživu. (Ano, Mistryně.) Takže, nezáleží na tom, kdo tam žije.
Co se to děje, zabíjet jen pro kus země. Není to správné. (Ne, Mistryně.) Země, podle mého názoru, je pro lidi, aby na ni žili. Správně? (Ano.) (To je pravda.) Aby se jejich životy stabilizovaly a sázeli stromy, pěstovali ovoce a zeleninu, aby si ji lidé užívali. Aby si ji svět užíval, aby měl obživu. (Ano, Mistryně.) Takže, nezáleží na tom, kdo tam žije. Pokud to takhle dělají. (Ano, Mistryně.)
I kdyby ta země dříve patřila jiné zemi, ale to už je dávno, a bylo to tak dohodnuto, že tato země teď patří jiné zemi. Nemělo by se to tedy brát zpět, stejně jako smlouva, kterou jsem podepsala, neberu ji zpět. Chápete, co říkám? (Ano, Mistryně.) Ano. A to bylo dohodnuto už před dlouhou dobou. Proč to znovu napadat? Proč to znovu brát zpět, způsobovat krveprolití, utrpení, smutek a bolest lidem, kteří jsou nevinní. (Ano.) Měli byste pochopit, že lidé, kteří žijí v této zemi právě teď, dokonce s tou smlouvou nemají nic společného. Mám pravdu? (Správně. Ano, Mistryně.) Když o tom mluvíme, stejně také jako Krym. Znáte ten poloostrov nebo ostrov, který patřil Ukrajině už dlouho, dlouho. A Náhorní Karabach byl osídlen už dlouhou dobu arménským lidem. Rozumíte mi? (Ano, Mistryně.)
Žijí svůj mírumilovný život. Platí daně. Co je za problém? Dokud vám lidé nezpůsobují nějakou finanční zátěž. Neválčí s vámi. Nezpůsobují vaší zemi nebo vašim občanům žádný problém. Žijí svoje životy. Ano? Přinejmenším se o ně nemusíte starat. To by už mělo být dobré. Ne? (Ano, Mistryně.) Můj Bože. Nevidím žádný problém. Vy ano? (Ne, Mistryně.) Ptám se vás, vůdců světa, vidíte v tom nějaký problém? Odpovězte sami sobě, své duši, svému srdci, odpovězte si sami. Nechci odpovídat za vás, protože odpověď znáte.
Vůbec cokoli na tomto světě je přechodné. I země může být odebrána zemětřesením, tsunami, sesuvem půdy, jakoukoli katastrofou. Proč, proč si dělat starosti o kousek země a způsobovat tolik smutku, utrpení a úzkosti. Bez ohledu na důvod, nemůžete zabíjet Boží děti a slavit to jako vítězství.
Ze žen dělat vdovy. Z mužů dělat mrzáky. Z dětí dělat sirotky. Nutit rodiče, aby truchlili po svých milovaných dětech. Proč, proč, proč, proč, proč? Vůdci světa, odpovězte si sami. Odpovězte Bohu! Pokud se něco stane s vaším životem, víte proč. Pokud se stane něco špatného ve vašem životě, protože nejste upřímní, protože způsobujete nesnáze ostatním, neobviňujte Boha. Obviňujte sami sebe. Říkám vám pravdu. Je to tak. Přeji si, modlím se, doufám, že vás Nebesa ušetří jakýchkoli špatných důsledků.
Zabili jste Boží děti, jen pro kousek země, která už vám nepatří. Jak tedy očekáváte jakoukoli dobrou odměnu nebo dobrou událost na oplátku? Nebesa to sledují. Nebesa vědí všechno. A nikdo, kdo zabíjí Boží děti tímto způsobem, jen pro majetek, jen proto, že má svaly, má sílu, takže utlačuje slabší občany jiných zemí nebo své vlastní země. To je jako terorizování, které se děje kdekoli v nejmenším rozsahu, nebo větším rozsahu. Nikdo, kdo zabíjí Boží děti tímto způsobem, se z toho nedostane. Nebesa se dívají.
Je mi líto, lidi. Jen to ve mně vře, pokaždé, když myslím na utrpení jiných lidí a zvířat. Nemohu si pomoci. Prostě je stále ve mně příliš mnoho lidských emocí. A vy si myslíte, že jsem tvrdá. Nejsem tak tvrdá. Ano? Nejsem tak tvrdá. Někdy jsem příliš měkká. V pořádku. Je vaše otázka nějak zodpovězena? (Ano, Mistryně. Děkuji Vám.) Kde jsem byla? Mohu o tom pokračovat navždy.
Jde ale o to, že nezabíjíte lidi jen pro nějaké fyzické vlastnictví. Bez ohledu na to, jak velké, bez ohledu na to, kolik stojí. Dobrá? Nemůže to stát krev. (Ano.) Jako džentlmen, jako vůdce kteréhokoli národa, byste nikdy, vůbec nikdy neměli vést válku o majetek. Protože, je mi líto, že to říkám, to je jako loupež. Ano. (Ano, Mistryně.) Pokud můj dědeček, nebo otec už dal část našeho majetku nebo můj dům někomu jinému, a já, sama, nemám žádný problém. Nejsem bezdomovec. Mám jiné domy, větší, dokonce lepší, nepůjdu a nepoužiju zbraň nebo nože nebo sílu, abych si ten dům vzala zpět, protože to býval dům mého otce nebo dům mého praděda. Rozumíte? (Ano, Mistryně.) Je to správná logika? (Ano, Mistryně.) Udělali byste to? (Ne, Mistryně.) Dokonce nejste ani v nouzi. Mám pravdu? (Správně.) Pokud byste byl v nouzi, možná byste byl bezdomovec, pak byste přišel a zdvořile řekl: „Prosím, potřebuji ten dům, dobře? (Ano.) Nebo alespoň jeho polovinu, nebo se rozdělíme. Ale nepoužiju zbraně a nože a sílu a bombardování, aby byli zabiti nevinní lidé, jen abych si ten dům vzala zpět. Totéž se zemí, kdekoli, rozumíte? (Ano, Mistryně.) Co je již dáno…
Nikdy jsem o tom nechtěla mluvit, protože mě lidé budou kritizovat. Nejsem pro politiku, jsem pro lidstvo, jsem pro lidskost rozumíte? (Ano, Mistryně.) Důstojné zacházení mezi lidmi, mezi lidskými bytostmi. Jako člověk k člověku. Pochopili jste, co říkám. (Ano, Mistryně.) A bojím se Boha. Miluji lidi. Všechny tyto věci mě příliš obtěžují, musela jsem to dnes říct, dobře, mimochodem, je mi jedno proč. Jednou bych to měla říct, dobře? (Ano, Mistryně.)
Pokud je již dům dán někomu mým pradědečkem z nějakého důvodu, jakéhokoli vůbec, je to dáno, správně? (Ano, Mistryně.) Je to hotovo, (Ano.) a je to stanoveno. Musím respektovat vůli mého otce, nebo mého pradědečka nebo mého dědečka, kohokoli, kdo dal ten dům, majetek našeho klanu této osobě. Musím respektovat jeho podpis, jeho vůli. Rozumíte mi? (Ano, Mistryně.)
Dokonce cokoli se stane, už to patří té osobě. (Ano.) A pak, když jejich děti, jejich pozdější generace zdědily ten dům, šla bych a použila zbraň a nůž, útočila na ně a zabíjela je, abych si vzala ten dům zpět? (Ne.) Myslíte si, že je to spravedlivé a dobré? (Ne, Mistryně.) Ne, samozřejmě, že ne? (Ano.) Každý džentlmen, kdokoli, kdo ví něco o morálním standardu, by to nikdy neudělal, nemluvě o tom, pokud jste pobožní, věřící v Boha nebo ne. Nemusíte věřit v Boha, ale musíte věřit ve vzájemné čestné a spravedlivé zacházení. Nemyslíte? (Ano, Mistryně.) A pokud si říkáte civilizovaná země, a radujete se z utrpení a smrti, trápení a bolesti lidí, včetně starších lidí, dětí, žen, bezmocných občanů jiné země, jen abyste se zmocnili půdy, bez ohledu na důvod, neočekávejte úctu lidí a nečekejte Nebeskou shovívavost. Karma nepřijde vždy okamžitě, ale přijde… tento život nebo v pekle. Měli byste se obávat vaší vlastní odplaty, kdokoli z vás, kdo způsobuje utrpení jiným nevinným lidem. Dobře, další otázka než budu navždy pokračovat. Jsem tak… Jen jednu vteřinu, jednu minutu, prosím. Dobře, další otázka, prosím.
(Ano. Mistryně, někteří žáci přijdou pracovat s Mistryní, ale pak nezůstanou nebo nemohou zůstat z jakýchkoli důvodů. Je to nějaký druh karmy, který jim brání zůstat déle, a pokud ano, jak to lze překonat nebo se tomu vyhnout?)
Jsou to oni, kdo o tom musí rozhodnout. Ano? (Ano.) Vy můžete ovládat svůj osud. Už od starověku to lidé říkají. A vy to víte prostřednictvím mnoha buddhistických příběhů, které jsem vám vyprávěla. (Ano.) Můžete sami sebe ovládat. Prostě řeknete: „Ne. Toto je to, co chci. Chci pomáhat Mistryni zachránit bezpočet dalších. Nepotřebuji naslouchat své vlastní touze.“ (Ano, Mistryně.) Nemusím přijímat tuto zbylou karmu. (Ano, Mistryně.) Takže jste to vy, kdo rozhoduje, zda zůstat nebo odejít. (Ano, Mistryně.) Protože my jsme Bůh, uvnitř máme Boha. Možná nejsme Všemohoucí, dobře? Ale my jsme vyšší Bůh, část Boha. Část Všemohoucího. Protože to je počátek všeho. Bůh Všemohoucí je počátek všech počátků. (Ano, Mistryně.) Můžeme tedy použít tuto sílu, pokud chceme, (Ano.) nebo pokud chceme nadále poslouchat naše vlastní ego, naše vlastní emoce, naši vlastní nízkou touhu, pak je to naše volba. Máme svobodnou vůli. Rozumíte mi? (Ano, Mistryně.) Pokud máte silné ideály, neopustíte Mistryni, nebo se nevzdáte své ušlechtilé práce, jen tak pro něco. (Ano, Mistryně.) (Rozumíme.) V pořádku. Odpovídá to na vaši otázku? (Ano, Mistryně, děkuji Vám.) Prosím.
(Mistryně minule zmiňovala, že zvířata mají královský systém, s…) Ano, ano, královský. Ano. (s královnou, králem,) Ano. (s princi a princeznami.) Ano. (Mistryně, jak jsou jmenováni do svých pozic?)
Jsou jmenováni přírodou. Nebo jejich voliči. (Ano.) Takhle to říkáte? Jejich občany. Pokud jeden král zemře, ustanoví nějakého moudrého, soucitného, aby je vedl. A pak, podle toho budou také… nebo král také ustanoví moudré poradce, moudrou radu, moudré úředníky, aby mu pomáhali vládnout, vést jejich národ, jejich rasu. Jsou jako lidé, přesně. Až na to, že mají více síly, více magické síly.
Někdy se mohou proměnit na lidi, a chvíli chodit mezi námi. (Páni.) (Páni.) A proto se někdy dostanou do problémů. (Och.) Slyšeli jste mnoho pohádek, pohádkových příběhů. (Ano, Mistryně.) Část z nich je pravda. (Páni.) Nemají něco jako věčnou sílu. (Ano, Mistryně.) Například nemohou si udržet svá lidská těla navždy a žít jako člověk. Pokud to udělají, pak se budou muset vzdát jakékoli jiné moci, kterou mají a žít jako člověk. (Och.) A to vědí, že je to smutná věc. Ale někdy… tento odlišný druh nebo rasa, se zamilují do některých lidí a potom to udělají. (Páni.) Pak zůstanou navždy jako člověk, ano? (Páni.) Neptejte se na to, co se z nich stane později, to záleží na tom, co dělají v životě, zda budou i nadále člověkem. Nebo se prostě vrátí ke svému vlastnímu druhu, ale to není snadné. Jakmile se stanete člověkem, jste do toho zapleteni, a pak budete podrobeni, podřízeni tomuto fyzickému systému, (Och.) jako lidé, a pak máte karmu, pak máte… odplatu, pak se musíte reinkarnovat, (Ano, Mistryně.) a velmi těžko si vzpomenete, kým jste byli. Musíte to všechno vymazat, abyste se stali člověkem. Ano? Nyní, kvůli jejich síle, většině síly, si nemohou stále udržovat lidské tělo. Takže pokud jsou chyceni nebo jsou zapleteni do nějakého problému, nemohou uniknout. Vrátí se zpět do své vlastní, původní podoby, a zemřou nebo se nechají zabít. (Och.) Chápete, co říkám? (Ano, Mistryně.) Pokud najednou spatříte tygra ve vašem obývacím pokoji a předtím to byla krásná dáma, nebáli byste se? Nebo ho jiní lidé ve vašem domě zabijí. (Ano.) Chápete, co říkám? (Jistě.) Je to zodpovězeno? (Ano, Mistryně.) (Děkuji Vám, Mistryně.)
