Nemáme planetu B. Dobrá? Ale máme jiná místa. Ne tady. Tady to nemůžeme nahradit. Nechci, aby trpěly miliardy lidí, pokud by se s planetou něco stalo. Proto se velmi pilně snažím.
Spoléhají se na mořskou vodu a stroje. Není to vždy bezpečné, že? A celé to město musí pít takovou vodu. Možná ji mohou filtrovat pomocí nějakého speciálního přístroje, je to tak? (Ano.) Speciální šálek, speciální nádoba, džbán nebo tak něco, co to dokáže. Ale jak dlouho? A v tom musí umývat, koupat se v tom. Umývat zeleninu a všechno v takové vodě. A moře je tak velké, ale v dnešní době není každý prostor mořské vody čistý. Vypouštějí do něj splašky, skládají do něj odpadky, nebo prostě stékají náhodou, náhodou, přirozeně, a jsou tam všechny druhy plastů, mikroplastů a pak všechny možné špinavé věci nebo kanalizace, všechno jde do moře, protože nemají kamkoli jinam, kam by to šlo, v některých podobných zemích. (Ano.) Nebo to někdy tajfun nebo zemětřesení zničilo a pak celý kanalizační systém natekl do moře nebo do řek, do jezer a pak to pijeme. (Och.) Dokonce to není recyklované, dokonce ani filtrované. Dokonce i když jsou odpadní vody vyčištěné, řeknou, že se to může pít, ale dovedete si představit to pít? (Ne.) To prostě nesmíte vědět, to je nejlepší. (Ano.) Pokud jste v takové a v takové zemi a víte, že by se to mohlo stát, snažte se jen myslet, možná to není v mém hrnku. Je to někde jinde. Možná to používají jen ve sprchách, možná to nepoužívají v mém vodním systému. Vsaďte se, doufejte, modlete se. (Ano.) Ne všichni si mohou dovolit kupovat přefiltrovanou vodu. Mnoho lidí to musí pít. A já se modlím, aby o tom nemuseli vědět. Proč o těchto věcech tolik hovořím?
Vyberte kvalitu, vyberte třídu, a nabídněte lidem to nejlepší. Dělejte, co můžete. To pomáhá. Pomáhá to, některým, mnoha lidem, (Ano, Mistryně.) otevřít oči, být k sobě laskaví, být laskaví ke zvířatům. Pomáháte zachránit miliony, miliardy zvířat v průběhu času, pokud ne rychle. Pomáhá to. Některé kanály tam jsou zdarma. Jsou také šťastné. Protože jeden z vašich bratrů, on se o to stará. Vždycky říká: „Mistryně, děkuji Vám. Vždycky najdeme dobré kanály na pomoc světu.“ A pak, poslední dobou jsem zjistila, že některé kanály nám vůbec neúčtovaly. Buď internetový kanál nebo některé televize nebo kabelovky. A řekla jsem: „Ne, ne, ne, ne.“
Napsala jsem mu. Jedna z vašich sester to ví. Řekla jsem vám, abyste mi to napsala. (Ano, Mistryně.) Řekla jsem: „Ne, ne. Já od lidí peníze nikdy neberu. My musíme zaplatit, protože oni, vlastník televize, kabelovky za to musí platit. Jsou tak bohatí?“ Řekli: „Ne, ne. Nevím, jestli jsou bohatí nebo ne. Oni nechtějí naše peníze. Líbí se jim náš obsah. (Och.) Líbí se jim obsah naší televize.“ Řekla jsem: „Mělo by se jim to líbit. Pracujeme ve dne v noci. Obětujeme proto náš spánek a jídlo. Pracujeme už na maximum lidské kapacity. Mělo by se jim to líbit. A vybíráme, vybrali jsme to nejlepší. Tak není divu, jestli se jim to líbí. Ale zaplatit musíme, protože oni musí platit.“ Řekli: „Ne, nechtějí přijmout naše peníze.“ Někteří nám dokonce za vysílání naší TV chtějí zaplatit.
Okamžik. Dnes musí být spousta karmy, ne vaší. Karmy světa. Některé dny více, některé dny méně. Znovu mi teče z očí a možná proto, že to, o čem hovoříme, se dotkne mnoha lidí, takže už ke mně přichází karma. Nikdy dříve mi z očí neteklo, jen dnes. Protože, pokud žáky nevidím, nic se nestane, (Ano, Mistryně.) méně, stane se méně.
V této chvíli si myslím, že mnoho zemí lidem nedovolí, dokonce jako ve Vietnamu nebo Âu Lạc, zatím tam cizincům nedovolí přijet, vyjma nějakého velmi důležitého důvodu. Nebo jejich vlastní lidé, kteří se vracejí z ciziny a pak musí do karantény na ověření, dříve, než je nechají odejít. Och můj Bože, jaká to je pandemie. Udělají ze všech vězně. Chápete to? (Ano.) (Ano, Mistryně.) Taková je kolektivní karma. Ale má to některé dobré body. V Irsku propustili mnoho nebo možná všechny vězně, protože nechtěli, aby se tam nakupil COVID-19. Právě jsem to někde viděla. Možná je nepropustili do společnosti. Jsou jen někde jako v izolaci, tak, aby se navzájem víc nenakazili. To je pro ně dobré, alespoň mají trochu víc svobody a soukromí. (Ano, Mistryně.)
Nyní. Proč o tom hovořím? Nemáme planetu B. Dobrá? Ale máme jiná místa. Ne tady. Tady to nemůžeme nahradit. Nechci, aby trpěly miliardy lidí, pokud by se s planetou něco stalo. Proto se velmi pilně snažím. A ze všeho nejhorší, kdyby se něco stalo jejich duším. Protože, och můj Bože, vysvobodit všechny miliardy lidí z pekla, to je obrovský monumentální úkol. Všechna jejich karma s nimi zůstane navždy. Tak veliké množství, je obtížné zasahovat.
Buďte velmi opatrní v tom, co dáváte světu, prostřednictvím naší televize. Je to hodné vaší oběti. A já vám navždy děkuji. Opravdu vám děkuji. Víte, myslím to vážně. Ano? (Ano, Mistryně.) (Děkujeme Vám, Mistryně.) (Děkuji Vám, Mistryně.) Děkuji vám za obětování vaší nejlepší doby, že zůstáváte se mnou a pracujete jako tým. Také děkuji všem bratrům a sestrám ve světě. Také obětují svůj čas, dokonce i když mají svou rodinu a zaměstnání. Všem vám děkuji. Myslím to vážně. (Mistryně, děkujeme Vám.) (Mistryně, děkuji Vám.) Nezáleží na tom, kdo jsem. Nezáleží na tom, kdo jste. Já vám děkuji. V této práci jsme si všichni rovní. Chápete to? (Ano, Mistryně.) Jsem jen váš týmový kolega. Kolegové, pochopili jste to? V této práci, v Supreme Master Television, jsem vaší pracovní kolegyní myslím spolupracovnicí. Ano? Jsme přátelé, jsme týmoví kolegové, jsme týmová spolupráce. To je vše. Proto vám vždy píšu poděkování. (Ano, Mistryně.) Jsem Mistryní. To je jiný odbor. Ale při této práci jsme společně, jako tým. Proto vám vždy děkuji.
Děkuji vám, že pomáháte světu. Děkuji vám za vaši oběť. Děkuji vám za vaše dovednosti, za váš talent, za vaši dobrotu, za vaši upřímnost, za vaše dobré srdce. Děkuji vám. Já vím. Vy to víte, ano? Vy víte, že vám mnohokrát děkuji. (Ano, Mistryně.) Není to vždy stejné. Mohu. To mohu udělat. Mohu napsat jen jednu větu: „Děkuji vám za vaše nadání, za vaši dobrotu, za vaše srdce.“ A pak to pro všechny natisknout. Ale napsala jsem cokoliv mě zrovna napadlo. Jiný program, jiný tým.
Všem vám děkuji a celé týmové práci. Protože se považuji za vašeho spolupracovníka. (Ano.) Jako rovnocenná. Protože pracujeme za stejný ideál. Se stejným ideálem, stejným směrem a děláme to samé. Tak jsme tým. V lidském měřítku jsem jen ve vašem týmu. Ale jsem vaší Mistryní. V tom je rozdíl. Moc Mistryně používám, abych vám pomohla a pomohla světu a vesmíru. To je jiná věc. Ale pokud s vámi dělám ty samé věci, pak jsme tým. Dobrá? (Ano, Mistryně.) Také chci, abyste se na mě takto dívali, tak se nezdráhejte se mě na něco zeptat, nebo mi říct, co není správné. To jste nikdy neudělali. Řekněte mi, kdyby něco. Ano?
Mnohokrát vám děkuji. Ale řeknete mi, toto není… a to je dobré. Takto společně pracujeme, abychom se mohli stále zlepšovat. Nyní, pak jsem řekla vaší sestře již několikrát, myslím, že alespoň třikrát. Řekla jsem: „Půjdeme do mého oblíbeného místa v Himalájích a tam vedle stánku se samosami. A můžeme jíst více než jednu nebo více než dvě.“ Protože v té době jsem neměla dost peněz. Toho dne jsem si mohla dovolit maximálně jen dvě. Pak druhý den jsem nemohla. Ale teď myslím, že mohu, můžete vyjíst celý stánek, pokud chcete. Budeme se ve vyjídání celého stánku střídat. Nyní ty samosy, které tolik inzeruji, musíme všichni obětovat. Ta paní, pokud je ještě naživu nebo ne, by mi měla za tento inzerát dát pár samos zdarma. Ne? Protože ona dělá velmi malé, asi jako moje pěst, takovéto samosy.
V normálním obchodě dělají větší, asi takové. Ale pokud je udělají větší, pak budou dražší, pak bych si nemohla dovolit dokonce ani půl. Takže ona dělá velmi malé. Velikosti mé pěsti a každý den jsem si mohla dovolit jen jednu, protože jsem nevěděla, jak dlouho tam zůstanu a docházely mi peníze, protože jsem všude dávala nabídky, Bůh žehnej. Bůh žehnej, že jsem v té době mohla dát. Pro mě v té době, když jsem dala 10 000 německých marek, to bylo pro mě hodně peněz. Vzhledem k tomu, že jsem nic víc neměla, možná jen zpáteční lístek a jen trochu peněz na taxi.
To byly moje peníze na důchod, které jsem vybrala předčasně. V Evropě to můžete udělat, můžete své peníze vybrat. Nevím, jestli v jiné zemi, ale v Německu to můžete udělat. Své peníze si můžete vybrat, vybrat peníze na důchod. Protože jste pracovali, platili jste na důchod a pokud nečekáte, až budete starší nebo už víc nepracujete, peníze chcete, můžete je mít. To jsou mé peníze na důchod. Protože jsem to dostala jen z Německa, z Francie jsem to nedostala nebo z jiných míst, kde jsem dříve pracovala, nemyslím si, je to jen v Německu, pracovala jsem tam. A to znamená, že jsem v té době dala všechno, co jsem měla. Pro mě to bylo hodně. A pak, když jsem se vrátila zpět, nějak jsem se vrátila a pak jsem ještě měla trochu peněz, ale velmi málo, velmi málo, ne 10 000, jako takových.
Nebo možná můj bývalý manžel dal do banky nějaké peníze, aniž bych o tom věděla, po mém odjezdu nebo před odjezdem, o čemž jsem nevěděla. Chtěla jsem bankovní (konto) zavřít, protože jsem si myslela, že tam nemám žádné peníze, na co bych ho udržovala. Možná jen 10 dolarů, tak jsem to tam nechtěla nechávat v případě, že bych musela platit za službu. To je to, co jsem si myslela. (Ano.) Tak jsem to šla zavřít a pak jsem tam měla možná, 4 000 německých marek. Nevím, kolik je to v dnešní době amerických dolarů. Nemohlo to být o mnoho více než to. Víte, více méně. To nevadí, není to mnoho a z toho jsem si musela koupit lístek a musela jsem přežít. Musela jsem si koupit jídlo, ale byla jsem velmi šetrná, jen čapáti a burákové máslo, a pár okurků. To je vše, každý den. A samosy. Ne každý den, také ne každý den.
Teď vím, že čapáti, okurek a burákové máslo jsou dostatečně výživné. Naučila jsem se, že burákové máslo je pro mě dost výživné. Jsem malá. A čapáti, celozrnné čapáti, to by pro mě mělo být dost dobré. Takže jsem jedla minimální požadavky na výživu k přežití. A byla jsem velmi šťastná. Teď, když na to myslím, tam jsem byla nejšťastnější… ano, v té době. Přestože jsem neměla dostatek peněz a neměla dostatek dobrého jídla.
